40 tisíc

Jedno z posledních jednání výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny nepřineslo prakticky nic nového či dokonce objevného. A to i přesto, že byl projednáván vývoj kriminality v České republice ve srovnání let 2010 a 2011, k čemž jako každoročně předložil písemný materiál policejní prezident Mgr. Patr Lessy.

Brožura samotná je totiž pouhým souhrnem mapek, tabulek a grafů. Takže se z nich dozvíme pouze nepříliš objevné skutečnosti, jako například, že nejmenší počet obyvatel na jednoho policistu je v Praze a v Karlovarském kraji, zatímco ve Zlínském, Pardubickém kraji a v kraji Vysočina je tomu naopak. Nebo že nejvyšší objasněnost kriminality je u zanedbání povinné výživy a že více než polovinu registrované kriminality činí krádeže. Většina těchto údajů je všeobecně známá a prakticky nás proto nemůže nijak překvapit, včetně skutečnosti, že kriminalita v poslední době stále roste, o čemž se můžeme přesvědčit na vlastní oči v poslední době dnes a denně.

Samotné statistické údaje, i když doplněné mapkami, grafy a tabulkami, nám toho skutečně moc neřeknou. Bez podrobné analýzy a rozboru je totiž statistika jen přesným vyjádřením nepřesných čísel, která si může každý vykládat jak chce a může z nich také učinit prakticky libovolné závěry. V tomto směru je možno zabrousit i do historie a obecně parafrázovat výrok Winstona Churchilla, že věří jen těm číslům a těm statistikám, které si sám zfalšuje.

Jedním z hlavních bodů, který byl na výboru diskutován, byl především vztah mezi vývojem kriminality a počtem policistů v České republice. Samotné tvrzení, že když počet policistů klesá, začne stoupat kriminalita, je logické. Jedním ze závěrů uvedené brožury je, že když tento počet klesne pod určitou hranici, dochází ke zlomu v trendu vývoje kriminality a že touto hranicí je právě počet 40.000 policistů.

Snižování počtu policistů, zejména těch na ulici a v praxi, skutečně není cestou, kterou bychom měli jít. Je ovšem podivné, když snižování těchto počtů kritizuje formální předseda VV i výboru pro bezpečnost, tedy strany, která je součástí koalice a hlavně bývalý ministr vnitra, který na snižování financí v této oblasti a tedy i na snižování počtu policistů má svůj výrazný podíl. To pak jsou všechny statistické údaje zbytečné.

Osobně se domnívám, že pokles počtu policistů, a myslím tím policisty skutečně v činné službě, je závažným problémem pro další bezpečnost v naší společnosti. Stát fakticky rezignuje na svou úlohu zajištění vnitřní bezpečnosti. Na úlohu zajištění vnější bezpečnosti totiž rezignoval již dávno, vždyť naše armáda již těžko může nést toto jméno. Objevují se přitom snahy nahradit státní policii jinak. Nejde jen o různé bezpečnostní agentury, ale i o postupné rozšiřování pravomocí obecní a městské policie. Ta byla vytvořena za úplně jiným účelem a rozhodně neměla nahrazovat činnost Policie ČR. Mimochodem ani za účelem nasazování botiček či měření rychlosti vozidel. Hlavním problémem však je, že obecní policie nepodléhá a ani podléhat nemůže nějaké centrální kontrole.Zato podléhá všem místním vlivům a šéfům, kteří rozhodují i o personálních a finančních otázkách. Inu, prostě není nad zaplacenou spravedlnost.

Za tohoto stavu se jeví pokles počtu policistů pod hranici čtyřiceti tisíc, která jistě není sama o sobě nějakou magickou číslicí, nikoliv jako životní, ale pro tento stát existenční minimum.