Důkazy podle zákona

Sdělovací prostředky přinesly nedávno jako novinku zprávu, že nelze podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR použít výpovědi policistů jako svědků k tomu, co na místě činu viděli a slyšeli, neboť by to bylo podle jeho závěru obcházení zákona. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že policisté by totiž měli o těchto skutečnostech sami pouze sepsat úřední záznam, který ovšem až na výjimky nelze v průběhu soudního řízení podle trestního řádu použít jako důkaz. Podle takovéhoto výkladu by pak nebylo možno prakticky tyto policisty vůbec vyslýchat a ani číst jejich jakékoliv záznamy.

     Především je nutno k celé věci uvést, že tato novinka je stará už více než půldruhého roku. Jde přitom o závěry jednoho ze senátů Nejvyššího soudu ČR, přičemž i když z tohoto judikátu již některé orgány činné v trestním řízení vycházejí, nejde ho podle mého názoru vykládat až natolik striktně. Trestní řád totiž říká jasně, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, a to včetně výpovědí svědků. Každý je přitom povinen jako svědek vypovídat o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení.

      Pokud by tedy policisté vypovídali jako svědci o tom, co skutečně viděli a slyšeli na místě činu, vypovídali by zcela nepochybně o okolnostech důležitých pro trestní řízení, kdy jejich svědectví by mohlo mít význam zejména proto, že by šlo o svědky, kteří byli na místě činu bezprostředně po činu, viděli, jak to zde skutečně vypadalo a co kdo zde říkal či dělal.  Nejde přitom ani o důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, kdy jenom tyto důkazy jsou v trestním řádu výslovně uvedeny jako nepoužitelné. Pokud tedy NS ČR uvádí, že nepoužitelnost úředního záznamu o podaném vysvětlení nebylo možno obejít tím, že policisté byli v postavení svědků vyslechnuti k tomu, jak se k věci před nimi poškození či další svědci při jejich šetření na místě vyjadřovali a že svědecké výpovědi policistů byly nepoužitelným důkazem, jde o výklad, který se pohybuje na hraně zákona.

     Patrně tento rozpor bude nutno řešit dalším výkladem, ale definitivně ho bude nutno vyřešit zřejmě až právní úpravou v novém trestním řádu, který se již několik let připravuje a nezbytnosti jeho přijetí v průběhu nejbližších dvou či tří let, jak se na tom shodly končící i nově nastupující ministryně spravedlnosti při předávání agendy. Bude patrně nutno přihlédnout i k tomu, jak tuto problematiku řeší i v zahraničí, abychom neřešili něco, co už jinde upravili. Nezbytné bude, aby i v případě, že by výslechy policistů byly upraveny a umožněny, byly tyto důkazy hodnoceny v souhrnu s dalšími provedenými důkazy tak, aby nemohly být tyto důkazy jedinými usvědčujícími důkazy v trestní věci.