Nelze nepoděkovat…

     V průběhu jedné předvolební besedy jsem se pozastavila nad přiznáním Karla Schwanzerberga (všeobecně známým), že při domáhání se svých restitučních nároků sám poskytl úplatek, kdy jsem uvedla, že očekávám, jaké důsledky z toho TOP 09 vyvodí. Již v průběhu besedy tato poznámka nesmírně rozčílila jednoho z přítomných, který bez jakékoliv souvislosti mě začal napadat, že nepřeji panu „knížeti“ jeho nezákoně znárodněný majetek.

     Až dodatečně jsem se dozvěděla, že tento pán se jmenuje Jiří Šolc a že ve svém rozčilení napsal do jedněch novin o „neuvěřitelných předvolebních slovech“ liberecké kandidátky KSČM. Jak však byl rozrušen, bezděky prozradil některé skutečnosti. Když odhlédneme od stereotypního a dávno omšelého tvrzení, že se KSČM nikdy neomluvila za příkoří znárodnění, justičních vražd a morální deformace národa (omlouvám se za toto kostrbaté vyjádření, ale jde o doslovnou citaci slov pana Šolce), vytkl mi, že vařím předvolební polívičku z nutnosti dát úplatek (!) při narovnávání křivd, které byly panu Schwanzerbergovi a jeho rodině údajně způsobeny. Přitom mi vytýká tzv. Lex Schwanzerberg s tím, že za znárodnění majetku této rodiny odpovídají komunisté. Nějak však „přehlédl“, že jde o zákon č. 143/1947 Sb. (již z tohoto data by mu mělo být jasné, že tento zákon byl přijat ještě před únorem 1948, a tedy nejen komunisty), který navíc opakovaně odmítl zrušit i Ústavní soud ČR.   Ovšem kdyby se TOP 09 dostala do vlády či měla na ni nějaký výrazný vliv, možná by to šlo.

    A za toto nechtěné doznání (ale i šíření názorů KSČM) nelze než panu Šolcovi poděkovat. Jestli mu však poděkují i jeho spolustraníci, to opravdu nevím.