Obyčejní lidé

V poslední době se se slovy „obyčejní lidé“ setkávám poměrně často a přiznám se, že mi toto spojení slov, zejména v souvislosti s tím, kde tato slova vídám, připadá poněkud nevhodné a připadá mi poněkud pejorativní. Ano – zejména na plakátech (slovo bilboard patří také k těm, na něž jsem alergická, stejně jako na další, mnohdy nevhodně a nelogicky, přejímaná cizí slova) mi tato slova připadají podivná. ČSSD na nich propaguje „ Lepší budoucnost pro obyčejné lidi“ či jiné výhody a pozitiva, která čekají právě obyčejné lidi, pokud se dostane k moci. A tak se ptám – kdo jsou ti obyčejní lidé? Patří mezi ně i ti, kdo na těchto plakátech sliby propagují? Nebo to jsou již „neobyčejní lidé“?

     Lidé totiž nejsou „obyčejní“. Jsou to lidé se svými starostmi, potřebami a tužbami, kteří možná žijí obyčejný život, ale jsou každý z nich živý, svůj a osobitý. A pokud jde o ty, kdo o nich hovoří jako o obyčejných lidech, připomínám, že v ruštině naopak existuje pro některé lidi jeden takový pojem – zbyteční lidé.