Právo a spravedlnost pro všechny

     Současná společnost 20 let po listopadu 1989 podle mého přesvědčení nedokáže zajistit, aby existovalo právo srozumitelné a jednoznačné pro všechny občany tohoto státu. Setkávám se prakticky denně ve své praxi s případy porušování práv a svobod jednotlivých občanů. To umožňuje i stávající legislativa, která je zahlcena balastem a různými nepodstatnými věcmi (nemyslím tím
ovšem, jako někteří vedoucí politici, Listinu lidských práv a svobod či jiné právní předpisy zaručující právě naopak tato práva). Stovky zákonů a tisíce prováděcích vyhlášek a dalších předpisů, v nichž se, stejně jako v džungli, vyzná jen opravdu málokdo, jsou navíc pravidelně novelizovány a doplňovány,
takže opravdu není snadné se v nich orientovat. K tomu je nutno přičíst ještě judikaturu, zejména Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, která má vést k jednoznačnému výkladu některých ustanovení, ovšem někdy naopak může působit i obráceně.

     To je také jedním z důvodů, které mě vedly k tomu, abych za svůj cíl přijala heslo " Zákony podřídit spravedlnosti". Podle mého soudu je nejvyšší čas udělat jakousi inventuru platných právních předpisů a učinit vše pro to, aby jednak byly zrušeny ty, které jsou již v současné době překonané nebo jsou
duplicitní a dále aby byly pokud možno další právní předpisy zjednodušeny. Je nutno také učinit kroky v tom směru, aby nově přijímané zákony byly skutečně logické, srozumitelné a hlavně proveditelné. Nejde už jít cestou stálého zvyšování počtu přijatých právních předpisů a jejich soustavných
novelizací (nejde v tomto smyslu nepřipomenout staré rčení, že ty nejhorší státy mají nejvíce zákonů...). A už vůbec by nemělo přicházet do úvahy opakované vytváření různých "přílepků" k zákonům, s nimiž tyto různé novely vytvořené v rámci poslanecké lidové tvořivosti nemají nic společného. Tuto dosavadní praxi tvrdě kritizoval Ústavní soud, přesto se však pod nejrůznějšími záminkami o tyto postupy někteří poslanci i nadále snaží. Legislativní proces je proto nutno v tomto směru upřesnit, aby byly přijímány skutečně jen odůvodněné zákony a další předpisy s nimi související včetně lhůt pro jejich vydání, aby byly konkrétně stanoveny podmínky pro jejich změny a novely včetně jejich maximálního počtu (není výjimkou, že zákony jsou novelizovány třicetkrát, čtyřicetkrát i vícekrát, což pochopitelně zasahuje do jejich vnitřní struktury a systému, takže jsou
nepřehledné a mohou ztrácet svůj smysl a logiku a pak vyznívají jinak, než bylo původně zamýšleno) a aby bylo i konkrétně stanoveno, že nelze jimi měnit či upravovat otázky a problémy bezprostředně s tímto zákonem nesouvisející.

     Ještě složitější je otázka zjednodušení právních předpisů. Celá řada jich totiž používá (zejména v oblasti sociálního zabezpečení) natolik složitý matematický aparát, že se nelze ubránit dojmu, že tak činí schválně, aby byla odůvodněna nezbytnost určitého byrokratického aparátu. A ten pochopitelně se na všech úrovních seshora dolů snaží oprávněnost své existence prokazovat zejména různými formuláři, oběžníky a dalšími způsoby, které někdy nejsou ani upraveny zákonem a jindy zase využívají neurčitosti právních předpisů či se tváří, že se tuto neurčitost snaží odstranit a naopak vyřešit.

     Tyto skutečnosti mě vedou k tomu, abych se snažila o prosazení své myšlenky o právu a spravedlnosti pro všechny a v tomto směru i poněkud doplnit volební program KSČM pro mimořádné volby do Poslanecké sněmovny ČR v roce 2009, neboť současná krize bude státní mocí, pokud se nepodaří prosadit myšlenky tohoto programu KSČM, řešena právě na úkor lidí, kteří ji nezavinili, a tak, jak uvedl předseda KSČM JUDr. Vojtěch Filip, nebudou respektovány potřeby zaměstnanců, rodin s dětmi či starších spoluobčanů. Již současná vládá hovoří o dalších a dalších potřebách snižovat výdaje (bez konkrétního uvedení, kdo tuto situaci zapříčinil a bez hlubšího rozboru možných variant řešení), a to za každou cenu, kdy se hovoří i o snižování sociálních výdajů (zatím nekonkrétně, ale je známo, že jde pouze o jakousi přípravu na to, co nás po volbách má čekat, protože před volbami si tyto úvahy může dovolit člen dosavadní vlády, který nekandiduje, ale pravděpodobně po volbách zase bude mít svou jistou funkci na ministerstvu, v horším případě bude zajištěn jiným způsobem, nikoliv kandidáti na poslance za ODS či ČSSD, kteří však po volbách s velkou lítostí oznámí, že jiný postup není možný). A po útoku na sociální práva nebude daleko k dalším omezováním i politických práv a svobod, což už je z historie také známo!