Rozhodně popírám, že ….

Právě těmito slovy až příliš často v poslední době naši politici začínají svá vyjádření a projevy – tu ohledně podezření z korupce, jinde zase ze zvýhodňování dalších osob či společností nebo nějakého předražování věcí, dodávek, prací a podobně. Ale naši vládní představitelé s nevinným výrazem prohlašují „já nic, já muzikant, o ničem nevím, za nic nemůžu“. Až by se chtělo říci již klasický dodatek „ani Babičku jsem nečet…“.

Milióny a miliardy lítají vzduchem, čísla, která si prakticky nikdo z nás nedovede ani představit, natož aby je někdy viděl. Názorně se ukazuje, že je snazší nějakým způsobem zašantročit takovéto vysoké částky, a to právě proto, že koruny, stovky a tisíce si představit dovedeme, a proto se lépe stíhají osoby, které odcizí či prošustrují takovéto malé částky než ti, kteří se pohybují v řádech několikanásobně vyšších, přičemž jejich trestní a ani politická odpovědnost není prakticky žádná. Vždyť kauzy Alexandra Vondry, Miroslava Kalouska a dalších doslova vyšuměly, případ pana Drobila se prakticky otočil a zbyl v něm jeden človíček a tak dále. Stačilo by procházet jen nadpisy článků novin z posledních let, to by bylo počtení. A kolik těch věcí bylo dotaženo do konce? Snad raději nemluvit. Jako by se nám snažili koaliční politici sdělit, že politika je špinavá práce, ale někdo ji přece dělat musí.

I vůči těmto našim obětavcům směřuje návrh novely trestního zákona, který jsme jako skupina komunistických poslanců podali již před několika měsíci a který je opakovaně jako horký brambor přesouván z jednoho jednání Poslanecké sněmovny na další. Jde o navrácení institutu účinné lítosti ve stanovených případech do trestního zákoníku u jednání souvisejících s podplácením a různými korupčními aktivitami. Měl by za přísně stanovených podmínek zajistit beztrestnost osob, které úplatek přijaly či byly o něj požádány, pokud toto jednání bez zbytečného odkladu stanoveným způsobem oznámí policejním orgánům či státnímu zastupitelství.

Tento institut z nového trestního zákoníku jaksi vypadl s odůvodněním, že údajně jsme za něj mezinárodními organizacemi kritizováni a že toto ustanovení prakticky nebylo údajně používáno. V tomto směru žádná analýza provedena nebyla, ovšem to vládě nebránilo v tom, aby k uvedenému návrhu podala negativní stanovisko právě s odůvodněním, že náš návrh neprošel takovouto analýzou a s odkazem na naše jakési blíže nekonkretizované mezinárodní závazky.

Přitom v novém trestním zákoníku u trestných činů souvisejících s organizovaným zločinem výslovně ustanovení týkající se účinné lítosti je a vztahuje se na ně. V mezinárodních dokumentech, na které je vágně odkazováno, jsem žádné negativní stanovisko k účinné lítosti u korupčního jednání nenašla, at jsem hledala, jak jsem mohla. Takže čekám, že ještě přijde výtka, že jde o nesystémové řešení, případně že je návrh netransparentní či něco podobného, aby výčet těch různých výtek byl úplný a návrh byl pokud možno znevážen a určen na odstřel. Já vím, že jde jen o jeden z mnoha způsobů boje proti korupci, ale ukažte mi, čeho tato vláda v tomto boji, který je údajně jednou z jejích priorit, ve skutečnosti dosáhla. Lze snad považovat za úspěch vytvoření jakési Generální inspekce, která fakticky má být odpovědná předsedovi vlády a na kterou ve skutečnosti nejsou vůbec peníze?

Přitom pro toto řešení se vyslovila již řada lidí, například známý podnikatel Tomio Okamura. Naposledy pak v podobném duchu se vyjádřila dokonce i místopředsedkyně vlády Karolína Peak. Uvidíme, jak se však zachová, až dojde na lámání chleba.