Rozpaky nad rozhodováním Ústavního soudu

Ústavní soud mnohdy vyvolává svými rozhodnutími pořádný rozruch. V poslední době však jde patrně o víc. Stačí nahlédnout do některých rozhodnutí a vidíme, že si některých hranic a rozporů jsou vědomi i sami soudci Ústavního soudu.

     Například rozhodnutí týkající se zmrazení platů soudců vyvolalo možná u některých lidí uspokojení, ale ve skutečnosti právě zde Ústavní soud  názorně ukazuje, že je ve svém rozhodování rozpolcen bez ohledu na věc.  Jak totiž vyplývá z odlišného stanoviska místopředsedkyně tohoto soudu JUDr. Wágnerové, zamítavé stanovisko v tomto případě přijalo sedm soudců ze čtrnácti rozhodujících! A to není zdaleka všechno. Eliška Wágnerová  přitom poukazuje na to, že Ústavní soud tímto rozhodnutím, (ale nutno podotknout, že i v jiných případech) popírá sám svá předchozí rozhodnutí. Dále konstatuje, že plošně pěstovaná neobliba soudců, která došla sluchu u dosti velké části společnosti a především u médií, není rozumná. Nechuti k soudcům nakonec mohou využívat ke svým nekalým účelům ti, jimž je silné a nezávislé soudnictví, tj. soudci odolávající politickým tlakům a rozhodujícím bez ohledu na svou popularitu v souladu se zákony, trnem v oku. Z druhé strany považuje za správné volat k odpovědnosti a exemplárně trestat všechny ty soudce, kteří  porušují závažným způsobem své povinnosti.

     Další z významných ústavních soudců JUDr. Hollander ve svém stanovisku konstatoval, že požadavek nezávislé justice pramení z přísné neutrality soudců ve spravedlivém, nestranném a objektivním soudním řízení, kteří jsou nezávislí na politické moci. A když pak i JUDr. Kůrka zjišťuje, že  shora uvedený většinový názor vedoucí k zamítnutí uvedeného návrhu ignoruje to, co sám Ústavní soud uváděl ve svých předchozích rozhodnutích, která tedy sám nerespektuje, nelze než dospět k závěru, že Ústavní soud rozhoduje občas  sám v rozporu s Ústavou.

    Ostatně i pokud jde o poslední hojně diskutované rozhodnutí Ústavního soudu ohledně důchodů, i zde dva soudci zaujali odlišná stanoviska, a to mimo jiné i proto, že tímto rozhodnutím zasáhl Ústavní soud do oblasti, kde předtím nerozhodoval. A v živé paměti je i rozhodnutí tohoto soudu o zrušení konání mimořádných voleb na podzim loňského roku a následné prohlášení, že by v případě jejich konání v pozdějším termínu již tyto volby nezrušil.

       Jestliže sami ústavní soudci nemají zcela jasno v našem právním řádu, nemohou o něm mít jasno ani soudci obecných soudů a o občanech nemluvě. Jak lze pak uplatňovat zásadu při soudních jednáních, že neznalost práva neomlouvá, když sami soudci a ústavní soudce nevyjímaje, nejsou schopni se orientovat v právním řádu a tento vykládat jednoznačně a srozumitelně a na jeho výkladu se shodnout. A pokud se týče Ústavního soudu bylo by asi na místě upřesnění  jeho kompetencí, a to i v zájmu předvídatelnosti práva, o které sám hovoří.