Šance pro některé postižené exekucemi

    I když dle tvrzení statistiky počet exekucí klesá, na druhé straně nám tvrdí, že stoupá počet uzavřených úvěrových smluv, zejména pak před vánocemi. Nedivím se tomu, neboť útoku reklam odolá opravdu jen silný jedinec. A jestliže každý pátý občan žije toliko z životního minima, pak úvěry jsou fakticky jediným řešením, jak  zajistit standardní Vánoce pro své blízké, ale mnohdy i jak vůbec přežít. Poté při jejich nesplácení samozřejmě nastoupí soudní žaloby a následně i exekuce.

     Když už občanskoprávní řízení přejde až do stádia výkonu rozhodnutí, zpravidla nemají dlužníci moc šancí, alespoň ne podle našeho právního řádu. Mnoho zastání se jim nedostávalo ani před soudem, především právě proto, že to zákony prakticky nedovolovaly.  Až v poslední době nejprve Ústavní soud a poté i Nejvyšší soud svým výkladem dospěly k určitým závěrům, které některým dlužníkům umožní zachránit se na poslední chvíli před exekucí, a to zejména tam, kde je exekuce prováděna na základě rozhodčího nálezu. Cesta k tomu ale byla poměrně složitá. Původně Nejvyšší soud vyslovil  názor, že pokud by byla rozhodčí smlouva uzavřena, byť neplatně,  pravomoc rozhodce uvedeného v rozhodčí doložce příslušné smlouvy k vydání rozhodčího nálezu by  byla dána a žalovaný by musel podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, aby se domohl jeho neplatnosti.  Tato cesta ovšem byla poměrně složitá a především dost zdlouhavá.

     K této problematice se však poté vyjádřil Ústavní soud, který dospěl k závěru, že zákon  nevylučuje, aby otázka  pravomoci rozhodce (respektive jejího nedostatku)  byla zkoumána i                   v exekučním řízení, jinak by soud postupoval v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přitom pokud není spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování. Po lopatě řečeno, tímto způsobem soud diplomaticky naznačuje, že velké společnosti, které úvěry poskytovaly, si mnohdy určí jako rozhodce osobu, která jim vyjde všemožně vstříc, zejména když ještě z toho má peníze jako náklady rozhodčího řízení. Spotřebitel pochopitelně na výběr rozhodce žádný vliv neměl, a pokud nebyl v doložce uveden, tak ani nemohl vědět, kdo věc bude rozhodovat. Tím však celá věc neskončila.

      Nejvyšší soud nato při zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování soudů totiž dospěl             k jednoznačnému  závěru, že pokud rozhodčí nález vydal rozhodce, jenž k tomu neměl podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, jde o takovou okolnost, pro niž je provedení exekuce nepřípustné. Přeloženo opět do jazyka srozumitelného i pro neprávníky, až na výjimky jsou proto dosud uzavírané rozhodčí doložky neplatné, jestliže rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce pro daný případ, či konkrétní způsob, jakým bude rozhodce vybrán, a jen odkazovala na jakýsi rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. 

     Soudy by pak měly k těmto skutečnostem přihlížet v exekučním řízení, a pokud zjistí, že jsou rozhodčí doložky u spotřebitelských smluv z uvedených důvodů neplatné, konstatovat, že z tohoto důvodu jsou absolutně neplatné i příslušné rozhodčí nálezy, a poté exekuční řízení zastavit, neboť výkon takovéhoto rozhodnutí je nepřípustný. Zase pro srozumitelnost převádím tuto právnickou mluvu do obecné češtiny – při rozhodování, zda bude nařízena exekuce, soud má zjišťovat, jestliže podkladem pro její nařízení je rozhodčí nález, zda byla rozhodčí doložka ve smlouvě skutečně platná a rozhodce byl na jejím základě oprávněn k rozhodování sporu,  pokud poté dospěje  k závěru, že nikoliv, tak řízení zastaví, neboť  jeho rozhodnutí nemůže být podkladem pro takový výkon.

 Soudy by měly tedy postupovat samy tak, jak jsem shora uvedla. Přesto doporučuji všem dlužníkům, proti nimž je vedeno exekuční řízení, aby se sami podívali na své doklady, rozhodnutí a smlouvy, a pokud podle jejich zjištění byla rozhodčí doložka v původně uzavřené smlouvě neplatná, ať podají urychleně návrh na zastavení exekučního řízení. Už nyní se totiž zejména ze strany exekutorské loby a některých advokátů ozývají stále sílící hlasy, že soudy nepřípustně přezkoumávají pravomocné rozhodčí nálezy, a tak údajně narušují právní jistotu účastníků (pochopitelně zejména příslušných společností, které tak přicházejí o část svých zisků). Není proto vyloučeno, že v některých směrech může v budoucnu dojít k určité úpravě soudního výkladu této otázky.