Soudní poplatky

     Od září 2011 platí novela o.s.ř. a zákona o soudních poplatcích. Nyní podle platného § 138

odstavce 1 tohoto zákona na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

     To v praxi znamená, že účastníci v naprosté většině sporů nebudou mít nárok na osvobození od soudních poplatků, protože prakticky buď nedoloží, že jejich poměry jsou natolik neutěšené, že tento postup vyžadují nebo soud v tomto směru neshledá, že jsou dány závažné důvody v tomto směru. Takto znějící ustanovení je proto poměrně striktní a neumožňuje možnost volnějšího výkladu ze strany soudu. Tak například pokud je veden spor o vlastnictví k nemovitosti, je prakticky vyloučeno osvobození od soudních poplatků, což se týká i případné jistiny, pokud by měl být podán návrh na předběžné opatření, i případného osvobození od zálohy na znalecký posudek, neboť je zde nemovitý majetek, a to bez ohledu na to, že s tímto majetkem účastník nemůže nakládat, naopak mnohdy má výlohy s jeho údržbou, ale prostě není zde dán uvedený zvlášť závažný důvod. Pochopitelně se to dotýká i případné žádosti o bezplatnou obhajobu, protože podle § 138 odst. 3 o.s.ř.   byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu,    v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování. Jestliže tedy nelze prakticky předpokládat, že dojde z uvedených důvodů k osvobození od soudních poplatků, nelze ani předpokládat, že účastníkovi bude přiznána bezplatná obhajoba.

     Návrh zákona o bezplatné obhajobě byl již v minulosti ministerstvem spravedlnosti připravován, přičemž ztroskotal především na finanční stránce věci. Neprošel ani minimální návrh týkající se bezplatných právních poraden, ačkoliv by takovéto poradny mohly vést ke snížení počtu návrhů podávaných k soudu. Účastníci by si totiž mohli ověřit případnou úspěšnost či nutnost podání návrhu a případně se před podáním návrhu dohodnout či si uvědomit rizika případného soudního sporu. Nyní přijatá úprava mediačního řízení je sice prvním, ale ještě nedostatečným krokem v tomto směru.

     Přitom v Listině základních práv a svobod je v článku 37 odstavci 2 stanoveno, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. V článku 36 odstavci 1 této Listiny pak se uvádí, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

    Ze strany státu tak dochází k omezení práva občanů na soudní ochranu, a to i s ohledem na výši soudních poplatků a neznalost zákona ze strany těchto občanů. K tomu je nutno připočíst i tzv. koncentraci řízení, která pro občany znamená mnohdy nepřekonatelnou překážku, neboť nevědí, co vše mají doložit soudu a i přes poučení v tomto směru nedokáží například dohledat vše potřebné ve stanoveném termínu a poté prohrají spor a nesou náklady řízení, i když třeba tyto důkazy dodatečně dohledají.

     Bylo by proto na místě ustanovení § 138 o.s.ř. změnit tak, aby bylo umožněno občanům domáhat se svých práv před soudem a případně i upravit konkrétně, za jakých podmínek je možno žádat o úplné či částečné osvobození od soudních poplatků, případně též o bezplatnou obhajobu či poradenství.