Trestní právo a jeho úloha ve společnosti

Dějinné zkušenosti nás utvrzují, že i nadále platí, že právo je i nadále vůlí vládnoucí třídy (či určité skupiny nebo vrstvy) povýšený na zákon. Pro trestní právo je tato definice naprosto nezpochybnitelná, neboť právě zde zpravidla více než v jiných oblastech práva je zřejmé, že jde o určitou koncentraci politiky a ideologie těchto vládnoucích tříd či skupin, neboť zde jsou chráněny jejich nejvýznamnější zájmy a vztahy. Podle toho, jakými tresty jsou tyto zájmy a vztahy chráněny, lze právě tyto zájmy odkrýt a odstupňovat míru jejich ochrany, kdy i rozsah této represivní ochrany napovídá, jaké jsou vztahy v té či oné konkrétní společnosti mezi vládnoucími a podřízenými složkami. Dá se tedy říci, že trestní právo má sice jen akcesorickou (podpůrnou) povahu a mělo by tedy nastupovat pouze tam, kde nelze společenské vztahy řešit jinými způsoby (a druhy práva - t.j. občanským, správním, obchodním aj,), ale na druhou stranu právě v trestním právu  se nejvýrazněji projevuje charakter politických vztahů ve společnosti včetně ochrany zájmů jednotlivých osob a jeho rozsahu. V průběhu doby dochází k vývoji trestního práva - objevují se nové druhy trestné činnosti, naopak někdy přestávají být některé činy trestnými a nejsou vůbec trestány či jejich posouzení přechází spíše do oblasti morálky (například čarodějnictví, cizoložství a podobně). Pochopitelně mění se i druhy trestů a způsob jejich výkonu, což by si vyžádalo samo o sobě určité společenskohistorické zhodnocení.

Výrazným způsobem se tyto skutečnosti projevily i ve vývoji trestního práva v ČR. Nesčíslněkrát novelizované   (zejména po roce 1989) předpisy - trestní zákon a trestní řád - plně potvrzují uvedené hodnocení účelu a významu trestného práva. A neplatí to jen pro opakované snahy o trestní postižitelnost šíření levïcových, zejména komunistických myšlenek či jejich symbolů či jejich dávání na roveň s různými fašistickými a rasistickými ideami a symboly. V době po listopadu 1989 se naopak někteří politici chlubili tím, tím ekonomika předbíhá právo. Bohužel měli pravdu a mnohé ekonomické změny byly až dodatečně  legalizovány a právě pro nedostatky v právní úpravě nebylo možno řadě negativních jevů zabránit (nehledě na to, že k tomu ani nebyla politická vůle). To platí obecně i pro trestní právo. Až se značným zpožděním reagovalo na rozsáhlé společenské a ekonomické změny a přes zmiňovaný velký počet novelizací nedokázalo včas postihovat řadu protispolečenských jevů, zejména v ekonomice, ale i v násilné trestné činnosti. Naopak například pokud jde o méně závažnou trestnou činnost, zde dochází až k přepínání represivní stránky (například drobné krádeže či úvěrové podvody, kde orgány činné v trestním řízení mnohdy nahrazují činnost společností tyto úvěry poskytujících, které by si samy měly ověřovat, zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí úvěru, zda je příslušná osoba schopna svým závazkům dostát a zda nedochází k jinému plnění, než je uvedeno ve smlouvě atd). Ani nový trestní zákon, jenž má platit od 1.1.2010, přes proklamovanou snahu nevybočuje z mezí shora uvedeného hodnocení, i když na konkrétní dopady si budeme muset ještě chvíli počkat.